Milost je nad osudem, karmou i nad zákonitostí celého vesmíruRozhovor s legendou české jógy PhDr. Miladou Bartoňovou u příležitosti jejích 85. narozenin
Regenerace č. 5, 2002
Cesta, kterou se lidský osud ubírá životem, může být někdy hodně klikatá, zavádějící k bolesti, zklamání, nemoci. Ale jsou lidské osudy jako vytesány z jednoho ušlechtilého kusu vzácného kamene. Zahledíme-li se do očí člověku, který od nejútlejšího dětství až na sám práh života oddaně naslouchá svému niternému hlasu, jsme zasaženi silou, která nám bere dech. Z takových očí vyzařuje neochvějná jistota, že život má hluboký smysl a naším každodenním úkolem je tento smysl nalézat. Setkáte-li se s Miladou Bartoňovou, nemusíte se jí ani hluboce dívat do očí. Většinou už je má měkce přivřené, neboť se dívá tam, kam my teprve lopotně usilujeme nahlédnout. Celá její bytost vyzařuje klid, jas a harmonii V letošním roce oslavila legenda československé a české jógy PhDr. Milada Bartoňová 85 let. Na slavnostním odpoledni, v historických prostorách nynějšího sídla Pedagogického muzeu J.A. Komenského v Praze ve Valdštejnské ulici, se setkali s oslavenkyní její četní minulí i přítomní cvičenci a žáci, a také její někdejší spolupracovníci. S vlastní skromností nechala Miládka, jak ji všichni nazývají již dlouhá desetiletí, mluvit své verše, hluboké meditativní ponory vynesené z krajin lidské duše, kam není dovoleno vstoupit každému při křtu sličného vydání její sbírky básní Sebekřísení (Praha, DharmaGaia 2001) Bráníc se jakékoli popularitě považuje jako jediné oprávnění vystoupit veřejně před lidmi, když může předávat svou zkušenost, poznatky a prožitky s jediným cílem: osvětlit cestu druhým. Neboť tma je veliká.
Zastav kolotoč své mysliChodívají k tobě stále lidé nejen na cvičení, ale žádat tě o radu, o pomoc. Za více jak padesát let to muselo být pěkných pár tisíc lidí, kterým jsi vstoupila do života, ať radou, slovem povzbuzení nebo snahou přivést je k tomu, co je jóga.Přicházeli a odcházeli. Vše se dělo jakoby samo sebou, prostince. Dnes to vidím, že je to jako s krajinou, když vychází slunce, zprvu světlo narůstá postupně, až nakonec zalije celou krajinu. Tak to bylo se mnou i s lidmi. Přicházejí za mnou s tím, co nechápou a nemohou unést. A já se ve vteřině vžiji do každého osudu. Já vidím, že jsou si podobné. Ale každý sám musí nakonec projít tím, co mu bylo určeno, musí se naučit z těch životních zkušeností jen to, pro co sem přišel. Naučit se právě to, co má. Člověk není náhodou oslovován tak nebo tak, osudy jsou šité na míru. Často říkám těm, kdo naříkají: vše, co nás potká, je přesně to, co nás má dovést k uvědomění si pravdy, oné veliké všezahrnující pravdy.
Nenapadlo tě někdy, že by lidé na tebe chtěli přenášet svá rozhodnutí?Ani ne. Dávala jsem a dávám jen svůj pohled. A stalo se často, že lidé pochopili a sami získali poznání, sami vnitřně prozřeli a pochopili, proč se to nebo ono událo. Je potřeba hledat hlubší příčiny všeho, co člověka oslovuje v osudu, až pochopí.
Někdy se zdá, že přijmout svůj život jako svůj osud, je nemožné.Osud nás vždy vede. Připravuje nám cestu k hlubšímu pochopení sebe, jiných. A nakonec smím a mohu vystoupit nad svůj osud, nad osudovost. Začínám tvořit z toho, co nazýváme vnitřní svobodou, vnitřní radostí. To je odevzdání se té síle, která v nás působí a je nám vlastní. Jen ona nás vede bezpečně.
Můžeme říci, že jakmile se otevřeme, vynoříme-li se ze svého sobeckého úzkého pohledu, setkáváme se tak s vyšším Já, s úplně jinou bytostí v sobě?Je to přesně takové, jak se mluví o pozvednutí na nebesa. Jednoho dne to přijde, pozvedne tě to a ty vidíš jinak, cítíš jinak, je ti lépe, jsi svobodnější a plnější vyšší inspirace. A chápeš vznešený a hluboký smysl, proč právě já, proč právě na této matce Zemi jsem se zrodila a co tu mám dělat. Jaký je hlubší smysl mého života. Odkud a kam kráčíme. Jak se otevírá vesmír v nás, tak se otevírá i v nás. Můžeme tak uvidět podobnou zákonitost vnějšího i vnitřního bytí.
Co všechno může člověku pomoci na jeho cestě životem?Nerozptylovat se. Co přichází zvnějšku, to jsou události pro inspiraci. Důležité je otevřít své vlastní nitro. Co projde tebou, to je jedinečné. Tím, co jsme si nasbírali, osvojili, právě tím se v našem nitru, přímo v našem srdci rodí to, co má cenu pro nás i pro ostatní. Pravda je tu proto, aby se námi zjevovala. A v každém se zjevuje trochu jinak. Nikdo jiný nemůže za tebe tuto pravdu zjevit. Bez osobní zkušenosti jsme jen papoušci. V té rozmanitosti uchopování pravdy je zvláštní krása a milost.
Zkus být konkrétnější, prosím. Dej radu, kterou lze praktikovat hned dnes.Základem všeho je zklidnění mysli. V hluku a shonu nemohu nikdy postoupit do vyšší
[...NEXT]
